NOMÁDSKÉ KOBERCE
I v dnešní době žijí miliony lidí v zemích Orientu jako kočovníci, kteří chovají ovce jako svůj hlavní zdroj obživy. Tábory s tmavými stany vyrobené z přízí předených z kozích srstí, velká stáda koz, ovcí a pastýři na oslích či koních.
Avšak i tato velká část kočovné kultury v těchto zemích mizí, protože kočovníci mají tendenci být více "rezidentní", to znamená mít po delší čas stálé sídlo, aniž by se museli přesunovat se svými stády tak často. Důvodem jsou současné podmínky globalizovaného světa, jež se dostávají i do těchto oblastí. Pomalu se tak mění na "rezidentní (usedlé) kočovníky". Dnes se již většina kočovníků dopravuje za svými stády džípy a motocykly, namísto nomádů na velbloudech či koních a využívá technických vymožeností současného světa.
Od dávných dob existuje konkurence mezi různými kočovnými klany. Vždy se hledalo něco lepšího než má soused. To souviselo i s uměleckým vyjádřením vlastní podstaty daného klanu. Každý klan si po čase vytvořil svoje motivy, náměty, vzory a kombinaci oblíbených barev. Tak jako u nás například erbovní znaky a barvy různých Pánů. I dnes se již tento obraz změnil, motivy již nejsou tak umělecké. Starý nomadský koberec je vzácnost a dobrá investice.
Koberce, kelimy a tašky jsou pro každodenní život kočovníků důležité. Chov vlastních zvířat jim poskytuje základní materiál pro příze. Tkaní koberců se odehrává na jednoduchých vodorovných stavech, povětšinou dvě ráhna upevněná k zemi, mezi nimiž jsou vypnuté osnovní příze, ručně se vyvazují uzly, které tvoří vlas a protkává útková příze jenž jednotlivé řady uzlů zpevňuje. Střídáním přízí různých barev se tvoří vzory. Vzory jsou inspirovány samotnými kočovníky. Tito tkalci nepoužívají žádnou předlohu, tkají motivy koberců z paměti. Výjevy z jejich aktuálních životů, někdy i momentálního citového rozpoložení, mohou se tam také nacházet různé tradiční motivy předávané v rámci jednotlivých klanů z generace na generaci.
Také rezidentní nomádi se zabývají tkaním koberců po větší část roku. Takto zhotovené koberce nejsou ani tak potřebné pro ně samotné, ale jsou jako řemeslný produkt prodávány za účelem finančního přilepšení rodin na nejbližších bazarech. Koberce jsou pak pojménovány názvy měst, kde se tyto bazary nacházejí.
V okolí města Shiraz žije největší seskupení kočovných rodin v Íránu Ghashgai (Kaškajové). Západně od Isfahanu se nacházejí Bakthiaris (Bachtiarové), severně od nich Lori (Loriové). V blízkosti hranic mezi Íránem, Pákistánem a Afghanistánem žijí Belutch (Balúčové).
Vzhled nomádských kobercových variací je mnoho. Výjevy vzorů jsou autentické, lze je vidět například na kobercích Gabeh jednoduché figurální, zvířecí a rostlinné motivy. I materiálové složení a kvalita materiálů se liší od manufakturních koberců. Příze jsou silnější, mohou obsahovat kromě ovčí vlny i vlnu kozí, či velbloudí. Na kobercích je patrné střídání různých várek přízí.